Před psaním každého textu, byste si měli položit několik otázek, které si potenciální čitatel hlasitě nepokládá, ale odpovědi si z textu velmi rychle vyvodí – a právě ony rozhodují o tom, jak se sdělením naloží.
Printu klesají náklady, cílovka se přesouvá na Internet. Mladí už skoro nic jiného neznají a ti starší stejně sedí u sítě v práci. –V tom případě tam musíme být taky! rozhodli marketéři všech firem současně. –A jak se to dělá? –Jak? No přece úplně stejně!
Řada lidí je přesvědčena, že copywriterem je každý, kdo absolvoval základní školu a zvládne napsat slova, která mu znějí v hlavě. Proč vyhazovat peníze za jakéhosi písaře, když asistentka stejně nemá nic na práci? Protože copywriter není písař, nepyšní se mechanickou schopností psát, ale schopností marketingového myšlení.
Napsat dobrý slogan je pro copywritera největší výzva (dřina). V této disciplíně se koncentruje sama podstata práce reklamního textaře – hodiny přemýšlení a výsledkem je pár slov.
A máme zde další exkurzi do historie české reklamní kultury. Tentokrát se podíváme do roku 1963 a inzeráty pocházejí z denního tisku.
V záplavě reklam jsme si zvykli na lepší i horší kousky. Nad těmi vyloženě pokaženými, které jsou prolezlé skrznaskrz chybami, však zůstává rozum stát. Jednou takovou se momentálně pyšní Bankovní institut.
Zatroubí elektronickou trumpetkou a zanechá ve schránce data. Raději bychom tam nalezli dopisy, dokumenty nebo snad akta. Robot z filmu Číslo 5 žije, u něhož propuklo vědomí vlastního já a pociťoval enormní touhu po vzdělání, rovněž veškeré podněty z okolního světa označoval jako data a byl jejich sběrem přímo posedlý. Ale budiž, přinejmenším daty vymezíme, že se jedná o elektronickou poštu. Označení se ani nevzdaluje pravdě, neboť úřední korespondence mnohdy připomíná šifru, tedy jakousi datovou změť.
